Příběh Aničky, Matěje a Zuzanky už asi znáte a zrovna tak jejich 10 dobrých důvodů, proč začít a pustit se do nepečených dortů. Rád bych vám teď, na jejich „tati, a taky tam napiš svůj názor, protože nám s tím pomáháš“, také sdělil svůj názor a úhel pohledu dospěláka.
Když moderní technologie, mobilní telefony a tablety rodiny spojují
Hodně lidí propadlo „otroctví“ mobilním telefonům a tabletům a ztrácejí drahocenný čas nesmysly. Ale pokud využijeme současné technologie k tomu, abychom pomohli ostatním tmelit rodiny, budovat vztahy rodičů a dětí, motivovat děti k činnostem – i přesto, že tuto technologii, své mobily a tablety použijí k tomu, aby se mohli podívat na videonávody, najít si recepty podle chutí nebo si zasoutěžit, domluvit se s kamarády, kde se sejdou, aby mohli tvořit, aby to všechno vedlo k něčemu dobrému a přínosnému, aby to vedlo k žití života – pak to dává smysl.
Geniální vynálezce, Nikola Tesla, řekl: „Je rozdíl mezi pokrokem a technologií. Pokrok je pro dobro lidstva. Technologie nemusí vždy znamenat přínos. Pokud technologie znečišťuje planetu, pak to není pokrok.“
Je na každém z nás uvědomit si a uspořádat vlastní hodnoty a priority. I já neustále hledám cesty, jak dělat věci, které mě baví, jak si rozšířit obzory, něco nového se naučit. Ale také jak být co nejvíce s dětmi, abychom si ten společný čas také co nejvíce užili. I proto vznikl tento projekt. Je pro mě důležité, abych jim předával takové hodnoty a zásady, aby se z nich staly samostatné osobnosti, které se umí rozhodovat v zájmu vlastním, ale také, aby objevovaly nové možnosti a způsoby ve hledání synergie s ostatními. To znamená, aby hledali a nacházeli takové dohody a řešení, které budou výhodné pro všechny strany. Aby si uvědomili, proč nebýt ve vleku okolností, ale stali se tvůrci vlastního šťastného života. Možná se někomu bude zdát, že jsou na to malé. Ale lásku k sobě samému, lásku k vlasti, k přírodě, úctu k lidem i všemu živému v nich nevypěstujeme v plnoletosti (ikdyž rodičovstvím se ledacos v člověku a jeho myšlení změní). To soubor každodenních úkonů a odpovědí na jejich všetečné otázky začínající „a plóč“ jsou těmi střípky do jejich skládačky vlastních hodnot a návyků. I proto jsem šťastný, že i vás, momentálně mé čtenáře :-D, můžeme seznámit s lidmi, kteří nám pomáhají. A my o nich víme, že jejich práce a jejich činnost je přínosem pro ostatní.
Stručně: mládežníci, jste božani! 🙂
Už ten výraz „dospělák“. Nevím jak čtenáři a fanoušci, ale já ho mám vštípený ve své paměti už z dob „Jů a Hele“. V pořadu pro děti „Studio kamarád“ od dramaturga a scénáristy, pana Jiřího Chalupy (i dalších lidí a jejich nápadů v realizačním týmu) byl ten nejskvělejší, upřímný pozdrav plný lásky od JůHeláků: „Kamarádi, máme vás rádi!“. Do pořadu si zvali hosty, ať už dospělé nebo děti. Ale JůHelácké „ahoj dospěláci“, jejich vřelost a upřímnost i řešení problémů s jejich hosty, ve mně a mých vrstevnících, zanechaly nepopiratelné stopy. 
V pohádkách, seriálech a dalších pořadech, které byly do Studia kamarád zařazovány, dokázali svým přístupem děti nadchnout a motivovat. Ale také jim předávat lásku k přírodě i všemu živému.
Já i mnozí z přátel jsme si to uchovali v paměti, svých srdcích a můžeme tato poselství předávat dál. Z celé další historie dětských pořadů, které odvysílala Česká televize a pak také další konkurenční i zahraniční, byl právě tenhle ten nejlepší. S jasně definovanými pravidly a řádem, konzistentní. Sem tam s překvapením, ale vždycky lidský. Dětský. A bez násilí. Včetně toho, jak vždycky s úsměvem a vtipem dokázali zamést se zlým Mufem 🙂
(Poznámka autora: je to čistě můj subjektivní názor.)
Aha moment při natáčení
Všechno tohle jsem si uvědomil až když se Anička s Matějem do jednoho z připravovaných videí rozloučili, jen tak, při tom všem špičkování se, s rýmovačkou „ahoj kamarádi, máme vás rádi“. Znáte ten pocit, kdy se vám z ničeho nic rozjasní? Všechno kolem se rozzáří? Takový ten AHA moment… Děkuji touto cestou všem, kteří našemu projektu „Nepečené dorty“ drží palce a podporují nás. Ale také svým rodičům i prarodičům, že mě ovlivňovali a díky nim jsme se stali takovými lidmi, jakými jsme nyní. Ikdyž jsme na sobě posléze museli také sami makat a tvrdě pracovat 😉 A mé extra velké DÍKY patří právě Jirkovi Chalupovi a jeho otevřené mysli i srdci, které se stalo majákem v bouři a cestou k úsměvu pro celé generace dětí i dospělých i skrze jeho tvorbu.
A samosebou velké DÍKY patří také mým dětem – Aničce a Matějovi. Protože oni dva, a dnes už také Zuzanka, jsou tím motorem celého toho dění kolem Nepečených dortů. To oni přicházejí s novými nápady, včetně vlastní kuchařky, hrníčků… Já jsem jim pouze ukázal možnosti a oni svoji příležitost chytli za pačesy. To Anička chce být slavná. To Matěj chce být kuchařem. To Zuzanka chce kuchtit s Matějem. Oni chtějí mít vlastní kuchařku. Chtějí si vybudovat vlastní značku. Oni chtějí mít statisíce odběratelů a fanoušků. Oni chtějí dělat radost přátelům. Oni chtějí cestovat a motivovat ostatní děti. To oni by rádi zapojili další rodiče do činností s dětmi.
Teď není nejdůležitější, co chci já. Důležité je, že Máťa, Zuzanka i Anička si to vzali za své. Teď bude jen a jen na nich, aby u toho vydrželi a Nepečené dorty se tak mohly stát jedním z jejich hlavních „stavebních kamenů a pilířů“, který jim v budoucnu třeba otevře nové cesty a další a další možnosti. Jejich píle, nadšení, vytrvalost a zacílení z nich udělá úspěšné autory či podnikatele. Každopádně se mohou něco zajímavého naučit. A nejenom v kuchyni. Možná budou řečníky či motivátory. Třeba vymyslí něco nového a převratného. Netroufám si vůbec předpovídat. Já je můžu jen povzbuzovat, směrovat a pomoct. A udělám to ze srdce rád. To proto, aby dělali v životě věci, u kterých budou šťastní. V tom vidím smysl života. Aby byl člověk šťastný. Cíl je důležitý, ale důležitější je cesta k tomu cíli. A co si budeme namlouvat, mě taková „práce“ baví. Naplňuje mě a jsem u toho šťastný také. A vlastně jsem se s dětmi do tohoto projektu pustil právě proto, abych s nimi mohl trávit co nejvíc času a mým přáním je, aby byl celý projekt natolik životaschopný, že se na něm budeme všichni podílet a zároveň bude i naším živobytím.
Pro má mláďátka:
Aničko, Matěji, miluju vás. Dělejte věci s láskou a srdcem. Vydržte a pokud se někdy objevím nějaké posměšky ostatních, kašlete na ně. Většinou jsou to jen zvolání těch, kteří nic nedokázali a mnohdy ani nic pořádného nezkusili… 😉
Táta
PS: Máte rádi pohádky s dobrým koncem? I Copi je otcem, který se učí hledat cestu ke svému synovi… Tento krátký film získal mnohá ocenění a není se čemu divit. Na oficiální stránce věnované tomuto filmu se v části „behind scenes“ dozvíte, jak tento film vznikal a taky kdo ho tvořil. Pro někoho to možná budou překvapující zjištění 😉 A dost možná se i tento film stane něčí motivací a rozhodnutím k nějaké změně 😉
